﻿<p>Po $[name] pátrala londýnská Metropolitan Police pod jiným jménem kvůli dvojnásobné vraždě pánů Walmseleyho (41) a Hertforda (55). Zatykač byl vydán na jeho skutečné jméno – Francis Kenneth Harris – identitu, kterou za sebou zanechal spolu s vražednou zbraní, těhotnou přítelkyní, dluhy ve výši 346 liber, řadou odsouzení za podvody, krádeže a napadení a v neposlední řadě i prudkou nenávistí mnoha svých obětí.</p>
<p>Frankie, jak mu říkala rodina a známí, se narodil $[birthDate] v londýnských slumech jako jedno z devíti dětí. Kvůli dětským nemocem, nehodám a násilným úmrtím se dospělosti dožily pouze tři. Navzdory svému původu byl pohledným a předčasně vyspělým dítětem. Když vyrůstal mezi nejchudšími z chudých v drsných ulicích Whitechapelu, rychle si osvojil nástroje svého budoucího řemesla – lichocení, vydávání se za někoho jiného, podvod a manipulaci, to vše doplněné náhlými výbuchy brutálního násilí. Poprvé byl za krádež odsouzen v sedmi letech, přestože podobným podvodům se tehdy věnoval už asi tři roky. Následovalo mnoho dalších odsouzení.</p>
<p>Když dospíval, začal se specializovat na podvody založené na svádění žen. Vydával se za syna bohaté rodiny, který se ocitl v nesnázích, nebo za mladého kultivovaného umělce a díky pohlednému vzhledu a okouzlujícím způsobům si získával přízeň zámožných starších žen. Ty ho ubytovaly, živily, rozmazlovaly a často s ním i sdílely lože výměnou za jeho upřímně znějící vyznání věčné lásky a oddanosti. Jakmile začaly jeho přetvářku prohlížet nebo zašel příliš daleko, jedné noci bez rozloučení uprchl s batohem napěchovaným jejich cennostmi. Jen málokterá se obrátila na policii, protože se chtěla vyhnout posměchu, který by následoval po zveřejnění jejich příběhu. Takto prožité mládí mu poskytlo mimořádnou školu řeči, způsobů a vystupování „lepších vrstev“. Poznal také celou řadu lidí z vyšší společnosti, což se mu mělo v budoucnu velmi hodit.</p>
<p>Při svých podvodech se nevyhnutelně občas setkal s překážkou. Jedna taková událost, která přímo vedla k jeho dvojnásobné vraždě, se odehrála počátkem roku 1914. Tehdy sváděl přitažlivou starší svobodnou ženu, slečnu Edwinu Hertfordovou (46), pocházející z velmi významné rodiny. Kořist byla bohatá, a proto se rozhodl zůstat tak dlouho, jak to jen půjde. Po několika měsících lží ho však stále podezřívavější bratr jeho oběti odhalil jako skutečného ničemu. Stalo se to jednoho večera v salonu Hertfordových v Chelsea. Pan Hertford a jeho společník pan Walmseley shromáždili proti Frankiemu zdrcující množství důkazů. Když s nimi byl před slečnou Hertfordovou konfrontován, nejprve všechno kategoricky popřel. Důkazy však byly nezpochybnitelné a jeho oběť se v slzách a zlomená hanbou zhroutila. Frankie vyskočil z křesla a vrhl se na své žalobce. Kapesním nožem, který vždy nosil u sebe, jim sekal a bodal do obličejů. Na takové násilí nebyli připraveni a rychle jim podlehli. Poslední okamžiky života strávili chrčením, zatímco krev z jejich hrdel vsakovala do hustého vlasu perského koberce. Frankie poté uprchl, protože věděl, že jeho hra skončila.</p>
<p>Po několika dnech v úkrytu se v důkladném přestrojení vydal do hospody, aby začal připravovat další podvod. Umělecké kudrnaté vlasy a oblečení vyměnil za uhlazenou pěšinku a třídílný oblek. Vypadal jako dokonalý mladý gentleman. V této roli narazil na svou další oběť, jistého pana $[name], který právě přijel z dominia Nový Zéland a kterému se Frankie trochu podobal. Rozhovor s tichým mladíkem zahájil poznámkou o tom, že „Hunům je potřeba pořádně napráskat“, a zjistil, že jeho společník byl právě přijat k Royal Flying Corps jako pilotní kadet. Frankie zoufale potřeboval zmizet z Londýna a okamžitě rozpoznal příležitost. Za pomoci několika piv Bitter z mladíka vytáhl další důležité podrobnosti o jeho minulosti a navrhl, že zajdou do jiné nedaleké hospody. Mladý muž, rád, že ve velkoměstě našel přítele, ochotně souhlasil. Sotva padesát yardů od hospody mu Frankie v opuštěné uličce rozřízl hrdlo. Mladík zemřel sám, dusil se vlastní krví v páchnoucí uličce plné odpadků deset tisíc mil od domova.</p>
<p>Frankie – nebo $[name], jak o sobě nyní uvažoval při prohlížení osobních věcí své oběti – našel novou cestu. O letectví toho mnoho nevěděl, ale na tom nezáleželo. Byl chytrý, odhodlaný a strašlivě, strašlivě bezohledný. Věděl, že uspěje. Co udělá, až dokončí výcvik a dostane se do Francie, věděl jen Bůh, ale ve válce, kde armády čítaly miliony mužů, tušil, že pro ctižádostivého mladíka, jako je on, bude příležitostí dost.</p>
<p>Po bezproblémovém dokončení výcviku byl přidělen k $[startSquadronName]. Dorazil na kontinent a dne $[startDate] se jeho jméno objevilo na tabuli u denní mise. Když ho spatřil, promnul si ruce v očekávání. Celá válka mu ležela u nohou.</p>
